Zaniklá osada Bystřec
Osada byla osídlena v polovině 13. století za tzv. „velké kolonizace“, patrně kolonisty z Dolního Rakouska. V písemných pramenech je ves poprvé zmiňována v roce 1349 pod německým názvem Merhlinslag. O pár desítek let později (v letech 1371, 1385 a 1437) je již uváděna pod názvem Bystricz či Bystrzecz. Vesnice se nacházela na přírodních (či uměle dovršených) terasách po obou stranách potoka Rakovce a typologicky byla dvouřadou lesní lánovou vsí.
Bystřec byla 400 metrů dlouhá. Selské usedlosti se skládaly z většího počtu obytných a hospodářských stavení. Obrovské množství keramiky a železných předmětů, nalezených při dlouhodobých výzkumech trvajících téměř 30 let svědčí o katastrofickém zániku vesnice, kdy lidé ve spěchu zanechali na místě vše, co měli. Osada zanikla v první čtvrtině 15. století, za dob husitských válek násilným způsobem. Bezprostřední příčinou bylo vypálení osady. Tento způsob zániku umožnil zachování jedinečných nálezových okolností a nálezových celků.
Až do nedávna vlastivědní badatelé uváděli místo zaniklé Bystřece v blízkosti Rudického propadání. Správnou lokalizaci zjistil pomocí archiválií a povrchovým terénním průzkumem roku 1959 prof. Ervín Černý – Křetínský.
„Výzkum na Bystřeci započal v roce 1975 … a trval až do roku 2004. Byl při něm odkryt celý půdorys vesnice včetně mnoha dalších objektů v jejím okolí, které k ní náležely. Archeologický výzkum Bystřece se svým rozsahem zařadil po bok největších výzkumů ve střední Evropě a přinesl nesmírné množství poznatků. Jak napsal ve své knize Pavel Vařeka: z hlediska studie vývoje vesnického domu se jedná o klíčovou středoevropskou lokalitu kde se až do pozdního středověku uchovaná stavební tradice prolíná s postupně přijímanými inovačními trendy“ píše ve své knize Bystřec PhDr. Ludvík Belcredi.
Výsledkem výzkumu bylo odkrytí půdorysu celé osady, která čítala 19 usedlostí. Různý počet komor (2-8) v těchto usedlostech svědčí pro značnou majetkovou diferenciaci. Jsou zde doloženy stavby kůlové, srubové konstrukce, celokamenné komory (sýpky) a přístřešky lehké dřevěné konstrukce. Výsledkem je také obrovské množství nálezů nejen keramických a kovových, ale i látek organického původu. Bylo možné rekonstruovat způsob založení vesnice, vyměření parcel i jejich návaznosti na zaniklé plužiny (pole), které jsou známy v celé ploše.
Vliv osídlení na krajinu
Zhoršení přírodních podmínek středověké vsi Bystřec, během kterého došlo k zániku dvou usedlostí, nastalo před rokem 1300. Odlesnění okolí a svahů spojené s kolonizací území představovalo mimořádný zásah do krajiny i povrchu půd, změnilo se hlavně mikroklima, případně i mezoklima. Neporušený přirozený smíšený či listnatý les, jaký zde byl před kolonizací, dovedl půdní povrch ochránit i před extrémními srážkovými událostmi. Výrazněji se tak začali projevovat tzv. svahové povodně. Drobná údolí, která dále člení svahy Rakoveckého údolí, v době kolonizace již existovala, ale po odlesnění svahů prodělala nový vývoj. Zejména došlo k prohloubení strží o 2 až 3 metry. Spodní část koryt je zahloubena ve skalním podloží, vznikají skalní koryta s balvany a řadou stupňů s peřejemi. Zároveň se při úpatí svahů zvětšil i rozsah nánosů na dně údolí. Výrazné stopy byly zjištěny v soutěsce údolí Cindrek, kudy vede cesta do Ruprechtova. Lidský vliv na krajinu byl navíc pravděpodobně spojen s nyní často uvedenými klimatickými změnami. Během druhé poloviny 13. století se totiž na na Moravě z různých pramenů uvádí řada povodní i přívalových dešťů a bouří. Na účinnost vodních přívalů měly vliv i lokální geologické podmínky, zejména nepropustnost jílového podloží, která zvyšovala velikost odtoku.
