Zachování a obnova přírodního dědictví Drahanské vrchoviny

„Vystoupíme-li z ploché a jasné roviny Malé Hané, třeba od Šebetova nahoru přes hřbety a les na Kořenec, ocitneme se najednou v odlišném, chladnějším a posmutnělém světě. Z "dědin", jak se tu říká, jsme se dostali na "hore". Před námi se zvedá nejvyšší kopec této vrchoviny Paprč a za ním se táhnou dál kopce a stráně a pastviny a lesy. Kraj bez železnic žil v minulém století a ještě dlouho v století našem odloučeně, osaměle a uzavřen sám v sobě. Novoty sem vnikaly později, všecko staré se uchovávalo déle a úporněji...".

Kilianová,E., Sirovátka,O.: Zvonová studna, 1964

„Drahanská vysočina je považována za nezajímavou a všední oblast, která je přehlížena a opomíjena nejen botaniky a zoology, ale i turisty. Chudost a jednostrannost přírody Drahanské vysočiny je však jen zdánlivá a všichni, kdož ji přehlíží, by byli velmi překvapeni přírodním bohatstvím a krásou zvláště její vrcholové části, která se rozkládá u Horního Štěpánova na prostějovském okrese.... Tato oblast má však také nemalý hydrologický význam, neboť v ní leží více než desítka pramenišť poměrně vydatných, nevysýchajících, které jsou trvalou zásobárnou vody říček Romže, Bělé, Úsobrnky a Hloučely. Rozsáhlé lesy, dlouhá údolí a veliké louky jsou lidmi málo navštěvované, hospodařením takřka nedotknuté a snad právě proto nacházíme zde mnoho vzácných rostlin a živočichů. Vhodná tábořiště najdeme v této oblasti všude a stojí opravdu zato, strávit několik letních dnů v této panenské přírodě, obdivovat se a odhalovat krásu, na pohled tak všední..."

Zbyšek Továrek: Vrchoviště u Horního Štěpánova, 1961.