Ohrožení mokřadů

V současnosti již nejsou mokřadní biotopy v mikroregionu ohroženy plošnou likvidací v podobě rozsáhlých bezohledných úprav vodotečí, jejichž investiční náročnost se v tržním prostředí nevyplatí. Naopak lze v horizontu desetiletí očekávat postupný rozpad stávajících drenážních systémů, který povede k přehodnocení systému managementu vodních toků. V současné době vidíme dvě hlavní ohrožení mokřadních biotopů:

Eutrofizace

Hnojiva jsou z polí splachována do vodotečí, kde vedou ke kolapsu vodních ekosystémů – dostatek živin způsobí nekontrolovaný růst řas a sinic, které jsou po odumření rozkládány bakteriemi. Množství řas a sinic je však takové, že bakterie spotřebují při rozkladu velkou část kyslíku rozpuštěného ve vodě a nastupuje rozklad bez přístupu kyslíku (hnití), jehož produkty ničí ostatní organismy ve vodě žijící (rybník Olšovec u Jedovnic). Problém nastává u stojatých vod, kde nedochází k prokysličení při pohybu vody.

Na zamokřených loukách vede eutrofizace k rychlému růstu nitrofilní vegetace, především zárůstu kopřivou dvoudomou. Pokud je přerušeno pravidelné kosení, je obtížné lokalitu dostat do původního stavu a využívat na seno (např. louky za rybníkem Chobot). Zatímco limitujícím prvkem ve vodním prostředí je především fosfor, v suchozemském je to dusík. Řešením tohoto problému je redukce hnojení, budování skládek mrvy dál od vodotečí ale také snížení splachů z polí realizací protierozních opatření. Za samozřejmé považujeme vybudování čističek odpadních vod.

Nevhodný management

Může být způsoben jednak neznalostí majitelů pozemků – například rozorání či přepasení údolní nivy. Přírodní podmínky záhy prokáží nevhodnost tohoto záměru, stejně jako to prokázaly již mnohokrát v minulosti, avšak návrat do stavu před zásahem může trvat desetiletí. Ze zákona 114/92 Sb. může orgán ochrany přírody uložit za zničení významného krajinného prvku (rašeliniště,  vodní toky,  rybníky, jezera,  údolní nivy) pokutu 1.000.000 Kč, za jeho narušení 500.000 Kč.

Protože mokřadní lokality se přirozeně nalézají na vkleslinách zemského povrchu, jsou ohroženy jevem, který se mezi krajinnými ekology někdy nazývá planačním pudem. Proti ustanovení §12 zákona 185/2001 o odpadech stále přežívá praxe zbavovat se části domovního odpadu, především stavební suti, sypáním na mokřadní lokality – v tomto případě zmoly – pod záminkou „zasypávání díry“ či „zmoly“. Často se tak děje od prameniště, tedy ekologicky nejcitlivější části toku (např. Louky ve studánkách u Studnice, Psí žleb u Ruprechtova).

Řešením v těchto případech může být pouze aktivita obecního úřadu, která je sice dobře podložená stávajícími zákony, avšak až příliš často chybí vůle k činu.