V lesích

Původními lesy Drahanské vrchoviny byly lesy listnaté, ve vyšších polohách bučiny s jedlí, v nižších polohách doubravy s habrem. Lesy listnaté byly v 19. století z ekonomických důvodů káceny a nahrazovány monokulturami smrků (rychlejší růst) s příměsí borovic a modřínů. Tyto trpí polomy, vývraty, kalamitami kůrovců a bekyní mniškou. Z původních lesů zůstaly jen ostrůvky na méně přístupných místech. V současné době jsou monokultury jehličnanů postupně nahrazovány lesy smíšenými, které kalamitami téměř netrpí. Lesy mají v krajině obrovský význam půdoochranný, vodohospodářský, klimatický, rekreační a národohospodářský. Následuje přehled nejčastějších nebo jinak zajímavých organismů Drahanské vrchoviny.

Jehličnaté lesy

Smrk obecný, borovice lesní, modřín opadavý, douglaska tisolistá a jedle bělokorá - v posledních letech opět i v podobě semenáčků. Bylinné patro je v důsledku značného zastínění velmi chudé. Vyskytuje se např. šťavel kyselý, pstroček dvoulistý.

Lesy s převahou listnáčů:

Buk lesní, dub zimní, dub letní, habr obecný, javor klen, bříza bělokorá; ojediněle lípy, jírovec maďal, osika obecná aj.

Z keřů je velmi hojný bez hroznatý (červené plody - peckovičky ), bez černý, maliník obecný a mnoho druhů ostružiníků (plody - peckovičky).

Z bylin : např. jaterník podléška, pomněnka lesní, mařinka vonná, sasanka hajní, hrachor jarní, dymnivka dutá, česnáček lékařský, smilka tuhá, psineček bílý, brčál menší (barvínek), bažanka lesní, kyčelnice cibulkatá, jahodník obecný, česnek medvědí, sasanka pryskyřníkovitá, vrbka úzkolistá, vrbovka horská, kerblík lesní, plicník lékařský, svízel lesní, zvonek kopřivolistý, locika zední, starček Fuchsův, hrachor lesní, violka lesní, netýkavka nedůtklivá, netýkavka malokvětá, bika hajní, jestřábník lesní, třtina křovištní (velmi hojná na pasekách), děhel lesní, kerblík lesní, hluchavka žlutá, bukvice lékařská, černohlávek obecný, rozrazil rezekvítek, náprstník velkokvětý, konvalinka vonná, kopytník evropský, kručinka barvířská, čilimník černající, vikev lesní, třezalka srstnatá, zeměžluč obecná, kostival lékařský, zběhovec plazivý, černýš hajní, chrastavec lesní, protěž lesní, devětsil lékařský, devětsil bílý aj. Pozor dejte na jedovaté vraní oko čtyřlisté a rulík zlomocný.

Mechy

Mechové polštáře na lesní půdě zadržují velké množství dešťové vody (retenční schopnosti), kterou pomalu uvolňují a zásobují tak vodou lesní potůčky. Vytvářejí tedy zásobu vody pro krajinu.

Z nejznámějších uvádíme ploník obecný, měřík tečkovaný, pokryvnatec Schreberův, rokytník skvělý, dvouhrotec chvostnatý. Rašeliník se nachází velmi vzácně.

Lišejníky

- jsou organismy složené z houbových vláken a zelených řas, které spolu žijí v symbióze (vzájemně prospěšné soužití). Jsou výbornými ukazateli čistoty ovzduší. Tam, kde je ovzduší znečištěno, nerostou. Jejich tělo ( stélka ) má různý tvar. Rostou na zemi, na kmenech a větvích stromů, na skalách i na střechách domů. Nejznámější druhy jsou např. hávnatka psí (tvoří šedé až nahnědlé lupenité stélky na výslunných místech), terčovník zední (světlé až oranžové stélky uspořádané v růžicích krabatě povlékají různé podklady), terčovka bublinatá (růžicovité povlaky na kmenech stromů), dále dutohlávka sobí (zemní lišejník, vytváří bělavé nebo šedavé keříčky), aj.

Kapradiny, přesličky, plavuně

V bylinném patře rostou z kapradin papratka samičí, kapraď samec, kapraď osténkatá, bukovinec osladičovitý, osladič obecný, ve světlých lesích hasivka orličí. Z přesliček je nejčastější přeslička lesní, která vytváří rozsáhlé porosty u vodních toků. Vzácně můžete vidět i chráněnou plavuň vidlačku.

Houby

jsou organismy bez zeleně listové (chlorofylu). Neprobíhá v nich tedy fotosyntéza (chemický pochod, při němž působením světla vznikají v zelených částech rostlin z oxidu uhličitého a vody organické látky, např. cukry). Proto musí houby organické látky získávat z jiných organismů. Buď cizopasí (houby parazitické) nebo způsobují hnilobu odumřelých organismů (houby saprofytické). Vlastní tělo houby (mycelium) žije v lesní půdě často v symbióze (soužití) s kořeny lesních stromů ( např. kozák habrový a pod. ). Houby jsou rozkladači mrtvých těl rostlin i živočichů.

Naší nejjedovatější houbou je muchomůrka zelená. Její bílou formu je možné zaměnit se žampiónem ovčím. Proto sbírejte jen ty druhy hub, které dobře známe!

Šelmy

Kuna lesní žije v korunách stromů, chytá veverky. Je vzácnější než kuna skalní, která žije ve skalách, často i na půdách domů. Liší se barvou a tvarem skvrny na hrdle. U kuny skalní je bílá a šíří se až na vnitřní stranu předních končetin, u kuny lesní je žlutá a nikdy nezasahuje na končetiny. Jezevec lesní je naše největší lasicovitá šelma. Žije v odlehlých místech lesa, loví v podvečer a v noci. Je všežravec, požírá hlodavce, hmyz i kořínky. Liška obecná je naše největší šelma psovitá. Živí se hlavně hlodavci a hmyzem. Při přemnožení může ohrožovat i drůbež. Nebezpečná je jako přenašeč vztekliny.

Dravci

Káně lesní je nejběžnější z velkých dravců, kteří u nás hnízdí. Loví hlavně na polích, živí se hlodavci. Mezi korunami stromů loví drobné lesní ptáky jestřáb lesní (3) a menší krahujec obecný (2). V poslední době byl pozorován včelojed lesní (2, tažný; zdržuje se v místech, kde je dostatek vos, které jsou jeho oblíbenou potravou). Údajně ještě v roce 1920 hnízdil u Pístovic orlovec říční (1). V blízkosti lidských sídel můžete vidět poštolku obecnou.

Sovy

V našich lesích žije kalous ušatý, puštík obecný a sýček obecný (2). Pozorován byl i výr velký (3, naše největší sova), v okolí lidských sídel sova pálená.

Šplhavci

strakapoud velký, datel černý, žluna zelená.

Pěvci

Skupina ptáků zahrnující velký počet druhů. Z nich můžeme v našich lesích nejčastěji pozorovat: sýkory (koňadra, modřinka, uhelníček, parukářka, babka), pěnkava obecná, hýl obecný, různé druhy pěnic, strnad lesní, červenka obecná, kos černý, drozd zpěvný, sojka obecná aj.. Z nejmenších pěvců čížka lesního a střízlíka obecného. Vzácně zahlédnete ořešníka kropenatého (3, přelétá v době zrání ořechů). Stále častěji můžete zaslechnout krkavce velkého (3).

V lesích Drahanské vrchoviny žije i mnoho ptáků, které řadíme do různých dalších skupin, je to např. kukačka obecná.

Zvěř spárkatá

Srnec obecný je v lesích na Drahanské vrchovině hojný. Samice jsou mnohem slabší a nenarůstá jí paroží. Za úsvitu a za soumraku vychází na pole a louky za pastvou. Říje (období páření) probíhá v červenci a srpnu. Jelen evropský byl v našich lesích velmi hojný, až přemnožený. Protože zcela chybí jeho přirození nepřátelé (např. vlci), musely být jeho stavy redukovány odstřelem. Působí v lesích značné škody okusem stromků a olupováním kůry z kmenů. Samec má mohutné parohy (plné kostěného původu, vyrůstají každý rok na jaře). V době říje (září - říjen) se ozývá z pasek mohutné troubení a ryk soků. Muflon evropský žije ve stádech v lesních údolích Drahanské vrchoviny. Samci mají mohutné stočené rohy (dutý útvar z rohoviny, neshazují je). Pochází z ostrova Sardinie u Itálie. Prase divoké je hojné v místech s hustým podrostem; všežravec. Vyrýváním hubí larvy hmyzu. Na podzim podniká výpravy na brambořiště nebo na kukuřici. Matka vodí 3 - 12 pruhovaných mláďat, která brání před nebezpečím.